Kam povedou tvé další kroky?
-->O mně (Já, já, já jenom já); -->Blog (vše o tomto skromném bločku); -->Můj deník(vítejte v mé realitě); -->Básně (aneb zrodilo se v mysli šílence); -->Povídky (místo pro ty, kteří si rádi počtou); -->Kresby (aneb jak to vidí mé oči);-->Fotky(mé fotky všeho druhu) 
-->Články
(články převážně na různá témata týdne); -->Mé zážitky (pro někoho děsivé, ale pro mě chléb můj každodenní);
-->Zaujalo mě (co mě zaujalo ať už v pozitivním či v negativním smyslu);-->Odpad (to co nelze zařadit)

Duben 2011

Atakují mě zvířata!

30. dubna 2011 v 14:21 | Marty |  My diary
Tak si to dnes pěkně kráčím cestou v lese s mým věrným Bártem a najednou mi někdo dá takový liskanec přes hlavu! Otočím se a začnu ječet: ,,Hej! Kdo to byl? To není vtipný abys věděl!!" Zmateně si uhlazuju vlasy zpět na své místo, když tu vidím pachatele - sojka Bonzačka!! Začala jsem se smát. Co si o mě ta sojka asi musela myslet? Dá mi křídlem liskanec a já se tomu směju! :D Tak jsem to nechala být a šla jsem dál. Najednou mi něco skočí na nohu - skákavý pavouk! Začala jsem ho třepat z nohavice a muselo to vypadat, že mám tanec sv. Víta :D. Asi po 30 minutách jsme to s Bártem otočili a šli jsme domů, poněvadž se začalo zatahovat. Tož si idu a Bárt pobíhá navolno kolem mě a najednou se leknu tak, že mám málem infarkt - přímo přede mnou "přistála" srna! Bárt byl dost v šoku, tak jsem ho zavolala ke mně a oba jsme hleděli na to krásné a ladné zvíře. Ještě nikdy jsem srnku takhle blízko neviděla. Ona na mě chvíli hleděla a pak hop a byla zase v lese. Jak je rok dlouhý tak nepotkám žádné zvíře kromě nějakých motýlků, stonožek a pavouků. A teď mě během jednoho dne atakuje tolik zvířat! To nepobírám :D

Ps.: A to nezmiňuji ty vosy, psa který obtěžoval mého Bárta, takže jsem toho cizího psa nakopla tak až odletěl a taky ty ovce... Ještě že jsem cestou nenarazila na rozzuřeného býka! :D

Pobožní sousedé

29. dubna 2011 v 20:01 | Marty |  Odpad
Ano, přátelé, víkend je zase před námi! A co to znamená? Že budu zas celý víkend poslouchat, jak sousedi souloží a jak u toho ta ženská řve a jak do všeho mlátí. Lidi, to už není normální, oni souloží jen o víkendu a třeba 5x denně a já to pořád poslouchám - ráno, dopoledne, v poledne, odpoledne, večer... Prostě pořád! Nejdřív jsem se tomu smála, ale teď už to začíná být fakt otravné. A navíc ta ženská musí být asi pobožná, poněvadž u toho furt řve ,,O můj bože!"... Druhá sousedka říkala, že už tam na ně několikrát tloukla, poněvadž měla návštěvu z Anglie a ostuda jak hrom. Nikdo neví, co s tím dělat. Na nepřiměřenou a hlasitou soulož bohužel neexistují žádné paragrafy. Ale v našem paneláku bydlí i malinké děti, které to jednak v noci budí a jednak jak jim má člověk vysvětlovat, co to sousedé provádí? Já budu mít zanedlouho taky sourozence a řeknu vám, že jednou ho (nebo ji) to vzbudí nebo se bude pozastavovat nad tím, co to sousedé provádí, tak tam na ně vlítnu a zbiju je!!! Jako oni asi nejsou normální!! A budu tam na ně chodit klidně při každé jejich souloži, takže klidně i pětkrát denně. A až se jednoho dne fakt naseru, tak jim asi vyrazím dveře a umlátím je ocelovou tyčí!! To není možné aby člověk neměl chvíli klidu!!! Oni jsou fakt nenormální! Tady je už jen jediné řešení, které mi navrhla kamarádka - utrhnout tomu chlapovi penis a té ženské zapálit vlasy!!!

Poznámka: I když jsem velice rozhořčena, je velice nepravděpodobné že bych uskutečnila některou z těchto výše zmíněných brutalit. Nicméně nějak to řešit fakt budu...

Přetvářka

29. dubna 2011 v 19:41 | Marty |  Básně
Tady je moje nejnovější báseň:


Marnost nad marnost
a člověk nad člověka.
Marným je ten,
jež stínu vlastního se leká.
Marným se zas cítí ten,
jež nechápe souvislosti,
smutku a viny je pln
pakliže žije v nezávislosti.
Snažíme se chápat,
a v důsledku chápání pláčeme,
snažíme se neplakat,
pak strojeně se smějeme.
Svět pln je přetvářek a marnosti.
Strojeně se smějeme
všichni dle libosti.

Oprátka

29. dubna 2011 v 19:37 | Marty |  Básně
Tak pozor! Podařilo se mi vyhrabat jednu moji starou vykopávku z doby, kdy jsem měla těžkou depku. Tak se mi moc nesmějte :D


Tajemné ticho,
těžce se dýše.
Bolí mě břicho,
zde příběh se píše.
Píše se příběh
dávno již minulý.
Tady stál si se mnou kdys,
však teď už ti údy ztuhnuly.
Dívám se nahoru,
polykám slzy.
V krku mám bramboru
a všechno mě mrzí.
Dívám se nahoru,
tam nade mnou visíš.
Hlavu máš skloněnou,
snad mě i vidíš!
Jak stojím tu pod tebou
pod oprátkou tvojí.
Je mi moc líto,
že tělo tvé už zdobí jen chvojí...

Twilight mania všude kolem - i na tomto blogu!

29. dubna 2011 v 19:30 | Marty |  Blog
Jak jste si určitě všimli, je zde nový layout. Twilight! Proč Twilight? Netajím se tím, že mám Twilight ságu ráda, i když ji většina lidí (hlavně chlapů) nemá ráda. Ale řeknu vám to asi tak: Pokud vás to extrémě se*e, tak stačí kliknout na křížek v pravém horním rohu vašeho monitoru ;). Nejsem zrovna Twilight fanatik, ale líbí se mi, tak proč si sem nedat Twilight lay?

Výkyvy? :/

29. dubna 2011 v 19:18 | Wednesday |  My diary
Ano, ano, já vím, poněkud svůj bloček zanedbávám. Jenže teď na mě přišly ty mé skvělé chvilky, kdy bych strašně ráda psala, ale nevím co. Je toho tolik co bych chtěla říct světu! (Pokud se za svět dá považovat těch pět a půl lidí, co mi chodí na blog...) Teď se mi všechno začalo nějak sypat - ve škole mi to zrovna moc nevychází (zřejmě budu mít čtverku z fyziky a teď mi hrozí i čtverec z chemie díky jedné jediné pitomé písemce...) a taky na mě dolehly staré problémy. Vždycky je období, kdy je všechno fajn a člověku vše vychází a pak najednou přijde doba, kdy se člověku všechno sype. Proč nemůžeme všichni žít poklidný a spokojený život? Nebylo by lepší upustit od toho stresu spojeného s lačnou honbou po vzdělání, bohatství či slávě a vrátit se zpět ke kořenům? Zpět na stromy? Jenže dnešní lidé jsou už tak zpohodlnělí, že by byli zdechlí sami si shánět potravu a bránit rodinu před hladovými zvířaty. Člověk by si řekl, že je dnes vše jednodušší - mám hlad, jdu do obchodu koupit si svačinu. Chci poznat cizí kraje, sednu do auta a jedu. Ale opravdu je tomu tak? Opravdu je dnes vše jednodušší než dřív? Pro mě určitě ne. Na jednu stranu bych nechtěla žít jako neandrtálec a bát se, jestli přežiju další zimu a být naprosto nevzdělaná. Ale myslím, že by se člověk mohl vzdělávat i jinak než metodou cukru a biče. Možná bychom se my, lidé mohli zamyslet, jestli je ten dnešní svět, který jsme tak dlouho budovali vážně tak dobrý jak si myslíme. Stačí se na to podívat trochu jinak a my zjistíme, že jestliže jsou díla člověka jeho obrazem, tak je na tom lidstvo dosti bídně...

14. 04. 2011

14. dubna 2011 v 9:18 | Wednesday |  My diary
Opravdu zbožňuju když jsem nemocná, jako například teď. Člověk musí sedět doma na zadku a nemůže vystrčit paty z domu. Nemůžu ani ven a strašně se nudím. Nebaví mě jen ležet u televize. Strašně ráda bych si zašla do lesa. Připadám si tu jako pták v kleci. Ach jo! Snad už zítra budu moct jít do školy...

12. 04. 2011

12. dubna 2011 v 20:35 | Wednesday |  My diary
Sem nemocná. Cítím únavu a prázdno v duši, ale tento stav tak nějak nesouvisí s mou nemocí. Poslední dobou je toho na mě fakt dost. Jedinou útěchou je mi můj Bárt. Snažím se nemyslet na věci, které mi dělají starosti, ale po dnešku, když mi Laďka oznámila, že působím poslední dobou smutně, jsem si uvědomila, že se mi to asi moc nedaří. Chtěla bych udělat tolik věcí! Usktečnit ty plány, co jsem měla jako malá a nikdy je neuskutečnila. Vím, že čas letí a nevíme dne ani hodiny. A zároveň vím, že je divné mít takové myšlenky v šestnácti letech. Ale já mám poslední dobou pocit, že mi všechny příležitosti utíkají. A věci, které bych chtěla říct svým přátelům jaksi váznou na jazyku. Možná je to jen taková ta depka, způsobená velkým návalem věcí na mou hlavu. Ale některé věci mi prostě chybí. Těžko to vyjádřit slovy...

Má velikost

12. dubna 2011 v 20:27 | Wednesday | 
Co bych vám o sobě mohla říci? Začnu takto: Nemám ráda důchodce, nemám ráda neekologické dopravní prostředky, nemám ráda lidi, nemám ráda školu... To byl vtip. I když... Ne tak docela. Na každé z těchto věcí, jež jsem zde jmenovala, něco ráda mám a něco ne. Na všem je něco pozitivního i negativního. Konec konců, ve všem je dualita, takže si upřímně myslím, že je zbytečné psát sem co ráda mám a co ne. Beztak to ani nikoho nezajímá . Ale možná bych vám mohla říct něco o tom kdo jsem, jak se jmenuji, jaká je má rodina... A to vám stejně neřeknu, poněvadž jsou to mé soukromé informace a myslím, že jste dost šikovní na to, abyste si o mně i o mé rodině udělali obrázek sami podle článků, které zde budu zveřejňovat . Jediné, co jsem ochotna vám říct je to, že jsem se narodila 18. 05. 1994 ve znamení býka (i když jsem měla být blíženec... Evidentně jsem už v prenatálním období byla dosti svéhlavá a rozhodla jsem se, že chci být prostě býk.) Dále pokud by vás zajímaly mé koníčky, tak bych mohla jmenovat pletení náramků přátelství (ovládám i metodu wonda wakanda), ráda kreslím, jezdím na koni, v zimě lyžuju (ale jen tak lehce, poněvadž zimu nemám ráda), sem tam vymýšlím nějaké povídky a když mě to chytne, tak i skládám básničky, pokud se to dá básní nazvat . A co se týče tajností, píši si svůj deník. První zápisek jsem uskutečnila ve druhé třídě. Ten můj první deník mám doteď schovaný a musím vám říct, že je to otřesné! Písmo hrozné, všude kaňky a neuvěřitelné hrubky. Ale tak byla jsem ve druhé třídě, tak co bych chtěla . No a od té doby si vlastně pořád píšu nějaký deník. Chvíle, kdy si píšu zápisky z jednotlivých dní jsou pro mě srdeční záležitostí při které mám příležitost ventilovat všechny své problémy, tužby a myšlenky. Dříve byly mé zápisky krátké, ale jak jsem rostla, začaly mé zápisky být více osobní, více jsem se začala přehrabovat v bahně mého nitra, více jsem začala rozebírat mé problémy... A tak je teď běžnou věcí, že za deset minut popíši dvě tři stránky. Někdy ale přijdou chvíle, kdy tak nějak nevím co napsat. Nebo spíš nevím odkud začít. A to pak většinou usedám k tomuto bločku, který je pro mě velikou inspirací, jelikož je to můj historicky první blog, který jsem si založila už před několika lety. Nacházím tady jakousi útěchu. A doufám, že ji tady budu nacházet i nadále .